Podle prezidenta klubu Jiřího Štěrby a sekretáře Václava Kubíčka za tuto situaci mohou zejména dva faktory. V osmi letech jsou podle nich na prvním místě fotbal, hokej a pak olympijské sporty. „Těžko si dovedu představit, že by na nábor osmiletých dětí přišlo 25 hráčů, jako přišlo na poslední nábor šestnáctiletých. Všichni jdou zkusit fotbal,“ vysvětluje Štěrba.
Přestože čeští futsalisté nechyběli za poslední dekádu na žádné vrcholové akci a získali dva bronzy z mistrovství Evropy, kvůli slabé medializaci i diváckému zájmu donedávna chyběly futsalu i vzory. Když totiž vedou rodiče syna k fotbalu, vidí v něm příštího Čecha, Nedvěda nebo Rosického.
„Myslím, že teď už u kluků začíná přeci jen nějaká vize, třeba si říkají, že by chtěli být jednou jako Radim Záruba a zahrát si už v šestnácti ligu před zaplněnou halou. To je nové a mládežnickému futsalu to může hodně prospět,“ věří Kubíček. Prezident klubu navíc poukazuje na další motivaci.
„V brněnském fotbale už roky nepamatuji reprezentanta na vrcholné akci. Zato někteří naši kluci už byli dvakrát v Brazílii nebo v Japonsku. S fotbalem by se tam dostávali jen těžko,“ upozorňuje Štěrba.
Futsalová výchova momentálně začíná až kolem třináctého roku dítěte, tedy v době, kdy už fotbaloví trenéři odvedli kus práce. Přestože určitá rivalita mezi oběma sporty zůstává, za poslední roky se vztahy zlepšily.
Mládežnický futsal má ale další zásadní problém – naplnit ligy. Z nedostatku mladých hráčů vyplývá i absence dlouhodobé soutěže pro nižší věkové kategorie. Týmů složených z mladších hráčů je poskrovnu, a tak těžko hledají v regionu soupeře.
Pokud jste se nedostali k Metru nikde po Brně, můžete si speciál s článkem o mládežnickém futsalu přečíst na tomto odkaze: http://metropoint.metro.lu/20120120_Brno.pdf, strana 17.
